Jako lidi se na této planetě učíme přes polarity, abychom mohli jednou dojít k jednotě.
Zakoušíme pomalé i rychlé, abychom se nakonec ustálili někde uprostřed. Nedokázali bychom si plně vychutnat radost, kdybychom nezakusili smutek. Teprve když se setkáme se zuřivostí, vztekem a křikem (ať už vlastní nebo někoho jiného), dokážeme ocenit i ticho a klid.
A někdy, jako bychom zapomněli, že do našeho života kromě světla, patří také tma. Vzhlížíme k iluzi harmonického a šťastného života, ve kterém se neklopýtá. Ve kterém nejsou pády. Ani bolest. Ani destrukce či dokonce smrt.
Pokud máme strach z temných stínových aspektů, a přehlížíme je, oslabujeme tím sami sebe. Naše poklady a naše síla se totiž nalézá právě v hluboké temnotě. Ve spojení toho, co je temné a toho, co je světlé. V celistvosti.
A právě proto nám do životů přichází Lilith, neboť ona je tou, co vynáší vše z nevědomí na světlo.
Kdo je Lilith?
Lilith je absolutní svoboda, nezávislost, destrukce, instinktivní živá síla, nepředvídatelnost…
Mluví se o ní jako o první ženě Adamově, ale příběhů o Lilith se vypráví několik. Kdo chce bádat, nechť bádá, materiálu na internetu i v knihách najdete spousty. Mně se líbí ten, který je popsán na stránkách knihy Terezie Dubinové – Kořeny ženské spirituality, ze kterého jsem mýtus o Lilith volně převzala, abych Vám ho na následujících řádcích trochu přiblížila.
Mýtus o Lilith
Když Bůh stvořil Adama, řekl: “Není dobře člověku samotnému”. Proto stvořil ženu z prachu země, stejným způsobem, jako stvořil Adama, a nazval ji Lilith. Adam a Lilith spolu brzy začali bojovat. Ona řekla: “Nebudu ležet dole” , a on řekl “Nebudu ležet pod tebou, nýbrž pouze nad tebou, protože ty se hodíš být v pozici pouze dole, zatímco já mám být v pozici nahoře.” Lilith řekla: “Jsme si rovni, neboť oba jsme byli stvořeni ze země.” Ale jeden druhého neposlouchali. Když to Lilith viděla, vyslovila Tajné Jméno a odletěla. Adam zavolal na svého tvůrce: “ Pane světa! Žena, kterou jsi mi dal, mi utekla”. Poté Bůh, všemi požehnán, poslal tři Anděli (Senoi, Sansenoi, Semangelof), aby ji přivedli nazpátek. Řekl Svatý Adamovi: “Jestliže souhlasí s návratem, dobře. Ale jestli nesouhlasí, musí sto jejich dětí zemřít každý den”. Andělé opustili Boha a našli Lilith v hlubinách moře, ve kterém měli jednou utonout Egypťané (poblíž Rudého moře). Oznámili ji Boží slova, ale ona se vrátit nechtěla. Tu jí řekli: “Utopíme tě v moři” A ona jim řekla: “Nechte mě být. Byla jsem stvořena, abych oslabovala děti.” (Měla reprezentovat ničivý aspekt Boha. Byla stvořena, aby oslabovala/usmrcovala děti, jejich duše jsou ztraceny). “Nad chlapcem mám nadvládu osm dní po narození, nad děvčátkem do dvacet dní.” Andělé se ji chtěli chopit, když jim Lilith přísahala při žijícím a věčném Bohu: “Kdykoliv uvidím vaše jména nebo obrazy na amuletu, nebudu mít nad dítětem moc.” Také souhlasila, že sto jejích dětí zemře každý den.
Dále se vypráví, že ve svém odloučení přichází škodit matkám a osamělým mužům. Mužům způsobuje svou nezkrotnou krásou erotické sny a z jejich nočních polucí plodí další démonické děti a ženám jejich novorozené děti bere, pokud nejsou chráněny amulety.
V židovské mystice představovala Lilith hrozbu pro samotného Boha jako vládkyně paralelní temné reality.
V křesťanství byla znázorňována jako had svádějící Evu k hříchu v zahradě Eden.
Některé ženy se snaží “očistit” jméno Lilith, která byla prohlášena za démona. Uvádí, že Lilith bylo odepřeno rovnoprávné partnerství a naplněné mateřství, uzmuta svoboda a zneváženo její vědění. Z této její bolesti a zavržení pak vyrůstá její hněv a zuřivá agresivita.
Co mi přijde zajímavé a co bych ráda vyzdvihla je, že když Lilith opustila ráj, odnesla si sebou i vědomí androgynity Boha (tajné jméno, které vyslovila, bylo Elohim – obsahuje mužský i ženský kmen). Nazvat božstvo jeho jménem znamenalo získat přístup k jeho vědění a moci a (nebo) si ho podrobit. Lilith demonstrovala své vědění a moci se zřekla. Odtud pramení síla jejího mystického poznání a zároveň demonstruje svou nezávislost.
Co nám Lilith přináší?
Právě pro její mystické poznání jsem si ji vybrala jako průvodkyni po své říši stínů. Protože jestliže chceme poznat a dotknout se naší opravdové ženské síly, je třeba otevřít se poznávání všech našich já, i těch poschovávaných ve stínu nebo pohřbených ve tmě.
Moje Lilith se mi při osobním rituálu ukázala jako TA, JEŽ CHODÍ MEZI STÍNY.
Nebojí se ničeho, zůstává klidná, ať se kolem děje cokoliv pro mě děsivého a “odporného”. Velmi mě překvapilo, jakou nesoudící energii nese. Nic nehodnotí.
Sama přitom zůstává nahá, naprosto odhalená. Halí ji jen tma.
Temnota je jejím domovem. Vydána je v ní napospas jen sama sobě. A dokáže to ustát.
Je si plně vědoma své síly – ničivé, nezkrotné, odvážné, smrtící.
Není vůbec sentimentální, nemá soucit.
Je schopná vzdát se čehokoliv ve jménu svobody.
Jaký máme vztah?
Respektuji ji i její destruktivní a nepředvídatelnou sílu. Vím, že žije a chodí v mé vnitřní temné krajině mezi stíny. Vím, že není radno ji přehlížet a odpírat ji právo na život.
Ale také vím, že to není žena, kterou si chci pustit příliš blízko.
Je absolutně nepředvídatelná, funguje podle vlastních pravidel.
A tím mě učí (kromě všeho výše zmíněného) přistupovat k neuchopitelným věcem jako k ní – otevřeně a s vědomím, že mohou fungovat podle svého.
Stala se pro mě stinnou stránkou mojí síly, která je ještě neobjevená. Přichází ke mně pokaždé, pokud nastal čas tuhle sílu osvobodit. Vynese ji z temnoty na samou hranici světla a stínu a skrytá ve tmě čeká, až si své poklady z temnoty vyzvednu.
Miluji ji, i když to znamená milovat své nevědomé obsahy.
Milujte ji taky.
Lucie z Vnitřního Ateliéru